Máme tady jeden restík. Domníváme se, že tento projev na euroSEPTIK patří, přestože se nemůžeme smířit s prezidentovým eurohujerstvím vyjádřeným větou: “Členství v Evropské unii nemá alternativu.” Samozřejmě, že má. Jmenuje se EFTA. Čtěte Macha, tam to všechno je!

Následný projev Dana Hannana později týž den »

Nigel Farage hodnotí české předsednictví »

Přepis, čeština
Pane prezidente Klausi, je nám velkým potěšením vás přivítat při příležitosti českého předsednictví Rady EU v plénu Evropského parlamentu, kde jsou zastoupeni občané znovusjedocené Evropy.

Vaše země, pane prezidente, se v průběhu historie vždy nacházela v srdci Evropy a sehrála výraznou úlohu ve formování evropských dějin. Již v patnáctém století udělal Karel IV. jako císař Říše římské z Prahy kulturní a duchovní metropoli Evropy. Pamatujeme si, že český král Jiří z Poděbrad byl prvním z velkých Evropanů, kdo se již v roce 1462 pokusil vytvořit evropské společenství států. Vaše země je silným srdcem evropského myšlení a jednání a v této tradici pokračuje. Vážíme si významné role České republiky v naší společné Evropské unii, role, která je zdůrazněna během aktivního výkonu předsednictví EU, jež české předsednictví během tohoto šestiměsíčního období zastává.

České předsednictví bylo od prvních několika dnů konfrontováno s výraznými výzvami, v neposlední řadě s válkou v Gaze a plynovou krizí, kvůli které přišlo dvanáct členských států Evropské unie o své normální energetické dodávky. České předsednictví a zvláště český předseda vlády a předseda Evropské rady Mirek Topolánek a místopředseda vlády pro evropské záležitosti Alexandr Vondra, které v této sněmovně co nejsrdečněji vítám, a rovněž ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, sehráli velmi pozitivní roli.

Česká republika dnes nese velkou odpovědnost za Evropskou unii. V tomto smyslu bych rád pogratuloval České republice, především s ohledem na úspěšnou ratifikaci Lisabonské smlouvy v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, kde byla ve středu přijata velkou většinou.

(Potlesk)

Toto hlasování je důkazem odhodlání českého předsednictví rychle pokračovat v ratifikačním procesu a přispět k úspěchu nové Smlouvy, která bude velice důležitá s ohledem na její schopnost řešit velké výzvy 21. století.

Pane prezidente, Evropský parlament si je vědom legislativních priorit českého předsednictví a zapracoval je do svého programu. Společné parlamentní jednání, které se konalo v Evropském parlamentu na začátku tohoto týdne, na téma „Nový plán pro obnovu evropského hospodářství“, bylo také s ohledem na současnou hospodářskou krizi velmi důležité.

Pane prezidente, myslím, že jsme oba stejného názoru, že současné jasně patrné národní protekcionistické tendence jsou znepokojivé. Musíme společně proti těmto tendencím působit, protože jsme povinni udržet otevřený a svobodný vnitřní trh, ze kterého budeme mít nakonec prospěch všichni. I po této stránce vkládáme velké naděje do českého předsednictví i do vás, pane prezidente, coby obhájce silného a svobodného vnitřního trhu.

Jedno staré rčení, které pochází ze zemí království českého, říká, že je lepší strávit dva roky vyjednáváním než dva týdny vedením války. My všichni včetně vás, pane prezidente, a obyvatel vaší země chápeme hodnotu dialogu, kompromisu a spolupráce, hodnot, které se vyvíjely za posledních více než padesát let v Evropské unii.

Dovolte mi na závěr říct následující: v této souvislosti jsou nesmírně důležité volby do Evropského parlamentu, které se budou konat v červnu. Mohu s vámi jen souhlasit, vážený pane prezidente, když jste ve svém novoročním projevu apeloval na občany České republiky, aby se ve velkém počtu zúčastnili voleb do Evropského parlamentu.

Pane prezidente, přeji České republice úspěšné a plodné předsednictví Evropské unie.

—-

Pane předsedo, vážení poslanci a poslankyně,

za možnost vystoupit v Evropském parlamentu, v jedné z klíčových institucí Evropské unie, bych Vám chtěl hned v úvodu poděkovat. Byl jsem zde sice již několikrát, ale ještě nikdy jsem neměl příležitost promluvit na plenárním zasedání. Dnešní příležitosti si proto vážím. Volení zástupci 27 zemí s velmi pestrým spektrem politických názorů a postojů jsou unikátním auditoriem, stejně jako je – již více než půl století – unikátním a v podstatě revolučním experimentem sama Evropská unie se svým pokusem udělat rozhodování v Evropě lepší tím, že se jeho významná část přesune z jednotlivých států do celoevropských institucí.

Přicházím sem mezi Vás z hlavního města České republiky, z Prahy, z historického centra české státnosti, z jednoho z důležitých míst rozvoje evropského myšlení, evropské kultury, evropské civilizace. Přicházím k Vám jako představitel českého státu, který byl ve svých nejrůznějších proměnách vždy součástí evropských dějin, státu, který se mnohokrát přímo a významně na jejich utváření podílel a který se na nich chce podílet i dnes.

Český prezident k Vám z tohoto místa promluvil naposledy před devíti roky. Byl to můj předchůdce ve funkci, Václav Havel, a bylo to čtyři roky před naším přistoupením k Evropské unii. Před několika týdny zde vystoupil i předseda české vlády, Mirek Topolánek, tentokráte již jako premiér země předsedající Radě Evropské unie. Ve svém projevu se zaměřil na konkrétní témata, vycházející z priorit českého předsednictví i na aktuální problémy, kterým země Evropské unie v současnosti čelí.

To mi umožňuje promluvit k Vám s tématy, která jsou o jeden stupeň obecnosti výše, pohovořit o věcech, které možná na první pohled nejsou tak dramatické jako cesty k řešení dnešní ekonomické krize, jako rusko-ukrajinský konflikt o plyn nebo jako situace v Gaze. Pro rozvoj evropského integračního projektu však – podle mého názoru – mají zcela zásadní význam.

Za necelé tři měsíce si bude Česká republika připomínat již páté výročí svého přistoupení k Unii. Bude si ho připomínat důstojně. Bude si ho připomínat jako země, ve které – na rozdíl od některých jiných nových členských zemí – není pociťováno zklamání z nesplněných očekávání spojených s naším členstvím. Není to žádné překvapení a má to racionální výklad. Naše očekávání byla realistická. Dobře jsme věděli, že vstupujeme do společenství vytvořeného a utvářeného lidmi, nikoli do jakési ideální konstrukce, vybudované bez autentických lidských zájmů, vizí, názorů, idejí. Zájmy, stejně jako ideje lze v Evropské unii nalézt na každém kroku a nemůže to být jinak.

Vstup do Unie jsme na straně jedné interpretovali jako vnější potvrzení toho, že jsme se poměrně rychle, v průběhu necelých patnácti let od pádu komunismu, opět stali standardní evropskou zemí. Na straně druhé jsme považovali (a považujeme i dnes) možnost svého aktivního podílení se na evropském integračním procesu za příležitost využívat výhod již vysoce integrované Evropy a zároveň tento proces podle svých představ spoluutvářet. Za vývoj v Evropské unii cítíme svůj díl odpovědnosti a právě s tímto vědomím přistupujeme k našemu předsednictví Radě Evropské unie. Jsem přesvědčen, že prvních šest týdnů našeho předsednictví náš zodpovědný přístup přesvědčivě demonstruje.

I na tomto fóru bych chtěl zcela jednoznačně a – pro ty z Vás, kteří to buď nevědí, nebo to vědět nechtějí – velmi zřetelně a nahlas zopakovat své přesvědčení, že pro nás vstup do Evropské unie neměl a nemá alternativu a že v naší zemi neexistuje žádná relevantní politická síla, která by tento výrok mohla či chtěla zpochybňovat. Proto se nás nepříjemně dotýkají v poslední době zesilující a množící se útoky na naši adresu, které jsou založeny na ničím neopodstatněném předpokladu, že Češi hledají jiné integrační seskupení než to, kterého se před pěti lety stali členy. Není tomu tak.

Občané České republiky vycházejí z toho, že evropská integrace má potřebné a důležité poslání. Chápou ho – při jistém zobecnění – následujícím způsobem:

- je to odstraňování zbytečných a pro lidskou svobodu a prosperitu kontraproduktivních bariér pohybu lidí, zboží a služeb, idejí, politických filozofií, světonázorů, kulturních schémat, vzorců chování, které se v průběhu historie z nejrůznějších důvodů utvořily mezi jednotlivými evropskými státy;

- a je to společná péče o veřejné statky, existující na úrovni kontinentu, čili o takové projekty, které není možné účinně realizovat na bázi bilaterálního vyjednávání dvou (či několika) sousedních evropských zemí.

Úsilí o uskutečnění těchto dvou záměrů – odstraňování bariér, i racionální výběr toho, co se má řešit na úrovni celého kontinentu – není a ani nebude nikdy ukončeno. Různé bariéry a překážky nadále přetrvávají a rozhodování na úrovni Bruselu je jistě více, než by bylo optimální. Určitě je ho tam více, než lidé žijící v jednotlivých evropských zemích požadují. Jste si toho, páni poslanci a paní poslankyně, jistě vědomi i Vy. Spíše jako řečnickou otázku se proto ptám, zda jste si – při každém svém hlasování – jisti, že rozhodujete o věci, o které je nutno rozhodovat právě v tomto sále a ne blíže k občanovi, tedy uvnitř jednotlivých evropských států?

V politicky korektní rétorice současnosti bývají zmiňovány i některé další možné efekty evropské integrace, ale ty jsou spíše druhotné a zástupné. Jsou to navíc spíše ambice profesionálních politiků a lidí s nimi spojených než zájmy normálních občanů členských států.

Řekl-li jsem, že pro nás členství v Evropské unii žádnou alternativu nemělo a nemá, jde jen o polovinu toho, co je třeba říci. Druhou polovinou je zcela logické tvrzení, že metody a formy evropské integrace naopak řadu možných a legitimních variant mají, stejně jako je měly v celém posledním půlstoletí. Historie nekončí. Považovat status quo, v dnešní době existující institucionální uspořádání EU, za navždy nekritizovatelné dogma, je omyl, který se bohužel stále více šíří, ač je v naprostém rozporu jak s racionálním uvažováním, tak s celou, více než dvě tisíciletí trvající historií vývoje evropské civilizace. Stejným omylem je apriorně postulovaný, a proto stejně nekritizovatelný předpoklad o jedné jediné možné a správné budoucnosti vývoje evropské integrace, kterou je „ever-closer Union“, neboli postup ke stále hlubší politické integraci členských zemí.

Ani existující stav, ani postulát nespornosti přínosu nepřetržitého prohlubování integrace pro žádného evropského demokrata nezpochybnitelné nejsou, resp. by být neměly. Jejich vynucování těmi, kteří považují sami sebe – řečeno se slavným českým spisovatelem Milanem Kunderou – za „majitele klíčů“ evropské integrace, není možné akceptovat.

Navíc je zřejmé, že to či ono institucionální uspořádání Evropské unie není cílem samo o sobě, ale že je prostředkem k dosažení cílů skutečných. Těmi není nic jiného než lidská svoboda a takové ekonomické uspořádání, které přináší prosperitu. Tím je tržní ekonomika.

To si jistě přejí občané všech členských zemí, ale v průběhu dvaceti let od pádu komunismu se opakovaně přesvědčuji o tom, že si to silněji přejí a více se o to obávají ti, kteří velkou část dvacátého století prožívali nesvobodu a potýkali se s nefunkční centrálně plánovanou, státem organizovanou ekonomikou. Tito lidé jsou – zcela zákonitě – citlivější a vnímavější na jakékoli jevy a tendence, které míří jinam než ke svobodě a prosperitě. Patří k nim i občané České republiky.

Dnešní systém rozhodování v Evropské unii je něčím jiným než historií prověřenou a v historii osvědčenou klasickou parlamentní demokracií. V obvyklém parlamentním systému je část podporující vládu a část opoziční, ale to v Evropském parlamentu není. Zde je prosazována alternativa jen jedna a kdo uvažuje o alternativě jiné, je považován za odpůrce evropské integrace. V naší části Evropy jsme ještě nedávno žili v politickém systému, kde byla jakákoli alternativa nepřípustná a kde proto žádná parlamentní opozice neexistovala. Získali jsme trpkou zkušenost, že tam, kde není opozice, ztrácí se svoboda. Politické alternativy proto existovat musí.

A nejen to. Vztah občana té či oné členské země a představitele Unie není standardním vztahem voliče a politika, který jej reprezentuje. Mezi občany a představiteli Unie je navíc vzdálenost (a to nejenom v zeměpisném slova smyslu), která je podstatně větší než je tomu uvnitř jednotlivých členských zemí. Označuje se to různými termíny – demokratický deficit, ztráta demokratické accountability, rozhodování nevolených, ale vyvolených, byrokratizace rozhodování, apod. Návrhy na změnu dnešního stavu – obsažené v zamítnuté Evropské ústavě či v od ní fakticky málo odlišné Lisabonské smlouvě – by tento defekt ještě zvětšovaly.

Při neexistenci evropského demos – evropského lidu – není řešením tohoto defektu ani eventuální posilování role Evropského parlamentu. To by tento problém naopak zesilovalo a vedlo by to k ještě většímu pocitu odcizení občanů evropských zemí od unijních institucí. Řešením není ani přitápění pod „tavícím kotlem“ dosavadního typu evropské integrace, ani potlačování role členských států pod heslem nové multikulturní a multinacionální evropské občanské společnosti. To jsou pokusy, které v minulosti vždy selhaly, neboť nebyly projevem přirozeného historického vývoje.

Obávám se, že pokusy integraci dále urychlovat a prohlubovat a rozhodování o podmínkách života občanů členských zemí ve stále větší míře posouvat na evropskou úroveň mohou svými důsledky ohrozit všechno pozitivní, co bylo za poslední půlstoletí v Evropě dosaženo. Nepodceňujme proto obavy občanů mnoha členských zemí, že se o jejich záležitostech opět rozhoduje jinde a bez nich a že je jejich možnost toto rozhodování ovlivnit jen velmi omezená. Za svůj úspěch dosud vděčila Evropská unie mimo jiné i tomu, že názor a hlas každé členské země měl při hlasování stejnou váhu a nemohl být oslyšen. Nedopusťme vznik situace, ve které by občané členských zemí žili s rezignovaným pocitem, že projekt Evropské unie není jejich projektem, že se vyvíjí jinak, než si přejí, a že jsou pouze nuceni se mu podřizovat. Velmi snadno a velmi rychle bychom se ocitli zpět v dobách, o nichž jsme si zvykli říkat, že už dávno patří minulosti.

To úzce souvisí i s otázkou prosperity. Je třeba otevřeně říci, že je dnešní ekonomický systém EU systémem potlačovaného trhu a nepřetržitého posilování centrálního řízení ekonomiky. Přestože nám dějiny více než dostatečně ukázaly, že tímto směrem cesta nevede, my dnes tímto směrem opět jdeme. Míra omezení spontaneity tržních procesů a míra politické reglementace nepřetržitě narůstají. K tomuto vývoji v období posledních měsíců přispívá i mylné interpretování příčin dnešní finanční a ekonomické krize, jakoby ji způsobil trh, zatímco skutečnou příčinou je pravý opak – způsobilo ji politické manipulování trhu. Znovu je třeba připomenout historickou zkušenost naší části Evropy a poučení, které jsme si z této zkušenosti odnesli.

Mnozí z Vás jistě znají jméno francouzského ekonoma Frederica Bastiata a jeho slavnou Petici výrobců svíček, která se stala známým a dnes už kánonickým učebnicovým textem, ukazujícím absurditu politického vměšování se do ekonomiky. Dne 14. listopadu 2008 Evropská komise vyslyšela skutečnou, nikoli Bastiatovu fiktivní petici výrobců svíček a na svíčky dovážené z Číny uvalila 66% clo. Nevěřil bych, že se 160 let starý literární esej může stát realitou, ale je tomu tak. Nezbytným důsledkem rozsáhlého zavádění takových opatření je ekonomické zaostávání Evropy a zpomalování, ne-li dokonce zastavování ekonomického růstu. Řešení je jen a jedině v liberalizaci a deregulaci evropské ekonomiky.

Toto všechno říkám z pocitu odpovědnosti o demokratickou a prosperující budoucnost Evropy. Snažím se připomenout základní principy, na kterých je již po staletí či tisíciletí budována evropská civilizace. Principy, jejichž platnost je nadčasová a univerzální, a které by proto měly platit i v současné Evropské unii. Jsem přesvědčen, že si občané jednotlivých členských zemí svobodu, demokracii a hospodářskou prosperitu přejí.

Zřejmě nejdůležitější pro tuto chvíli je požadavek, aby svobodná diskuse o těchto věcech nebyla považována za útok na samotnou myšlenku evropské integrace. Vždycky jsme si mysleli, že smět o těchto vážných otázkách diskutovat, být slyšen, hájit prostor každého k prezentaci jiného než „jediného správného názoru“ – byť s ním třeba nesouhlasíme – je právě ona demokracie, která nám byla po čtyři desetiletí odpírána. My, kteří jsme si nedobrovolnou zkušeností převážné části svých životů ověřili, že svobodná výměna názorů a idejí jsou základní podmínkou zdravé demokracie, věříme, že tato podmínka bude ctěna a respektována i v budoucnu. Je příležitostí a nezastupitelnou metodou, jak udělat Evropskou unii svobodnější, demokratičtější a více prosperující.

—

Dámy a pánové, pane prezidente, vyslovil jste přání promluvit v Evropském parlamentu. S potěšením jsme vám toto přání splnili. Pane prezidente, v Parlamentu minulosti byste určitě nemohl takový projev přednést.

Díky bohu žijeme v evropské demokracii, ve které můžeme vyjadřovat své názory.

Dámy a pánové, žijeme v evropské rodině a jako v každé rodině zde existují rozdíly v názorech. Pane prezidente, souhlasím s vámi, když říkáte následující – chci jen přidat pár komentářů a cítím, že to musím udělat – : že jsme společenství lidí. Každé společenství lidí se vyznačuje tím, že existují výhody, síly, nevýhody a slabiny. Společně musíme posilovat silné stránky a vymýtit slabiny. Souhlasím také s tím, když říkáte, že se musíme ptát, zda by se o každém rozhodnutí, ke kterému dojdeme, nemělo rozhodovat jinde. Ano, ale naše hlavní města se také musí ptát, zda by se mnohá rozhodnutí, která přijímají, neměla přijímat v našich městech a vesnicích, spíše než na národní úrovni.

Dovolte mi závěrečnou poznámku týkající se toho, jak Parlament chápe sám sebe: děkujeme vám za váš poznatek, že Evropský parlament je významná instituce. Kdybychom nebyli tak vlivní, tak bychom dnes nemohli působit jako zákonodárci v 75 % případů a nebyli bychom spoluzákonodárci v téměř 100 % případů týkajících se Lisabonské smlouvy, a pak by se stalo, že by se v Evropě rozhodovalo byrokratickými prostředky. Nyní však rozhoduje Evropský parlament.

Děkuji vám, pane prezidente, za návštěvu. Byla vyjádřením různorodnosti názorů v Evropě a evropské demokracie a v demokracii nakonec platí názor většiny. Žádám nás všechny, abychom se dál společně zasazovali o tuto demokracii, o Evropu, o jednotu a o mír.

Přepis, němčina

Es ist mir und uns allen eine Freude, Sie heute, Herr Staatspräsident, anlässlich der tschechischen Präsidentschaft der Europäischen Union im Europäischen Parlament, der demokratischen Vertretung der Bürgerinnen und Bürger des wiedervereinten Europa, willkommen heißen zu dürfen.

Ihr Land, Herr Präsident, lag im Laufe der Geschichte stets im Herzen Europas und hat erheblich zur Mitgestaltung der Europäischen Geschichte beigetragen. Schon im 14. Jahrhundert machte Karl IV. als Kaiser des Heiligen Römischen Reichs Prag zur Kultur- und Geisteshauptstadt Europas. Wir erinnern uns daran, dass der böhmische König Georg von Podiebrad zu den ersten großen Europäern zählte, der sich bereits 1462 um die Errichtung einer europäischen Staatengemeinschaft bemüht hat. In Fortsetzung dieser Tradition Ihres Landes, als starkes Herz europäischen Denkens und Handelns, schätzen wir auch heute die bedeutende Rolle der Tschechischen Republik in unserer gemeinsamen Europäischen Union, eine Rolle, die durch die aktive Ausübung der EU-Ratspräsidentschaft unterstrichen wird, die die Tschechische Republik in diesem Halbjahr innehat.

Bereits in den ersten Tagen wurde die tschechische Präsidentschaft mit großen Herausforderungen konfrontiert, nicht zuletzt dem Gaza-Krieg oder der Gaskrise, die dazu führte, dass 12 Mitgliedstaaten der Europäischen Union ihre normale Energieversorgung entzogen wurde. Die tschechische Präsidentschaft und vor allem der tschechische Ministerpräsident und Präsident des Europäischen Rates, Mirek Topolánek, sowie der für Europäische Angelegenheiten zuständige stellvertretende Ministerpräsident, Alexandr Vondra, den ich sehr herzlich hier begrüße, sowie Herr Außenminister Karel Schwarzenberg haben eine sehr positive Rolle gespielt.

Heute trägt die tschechische Republik eine große Verantwortung für die Europäische Union. In diesem Sinne möchte ich die Tschechische Republik vor allem auch zu der am Mittwoch durch das Abgeordnetenhaus des Parlaments der Tschechischen Republik mit großer Mehrheit erfolgten Ratifizierung des Vertrags von Lissabon beglückwünschen.

(Beifall)

Diese Abstimmung unterstreicht die Bereitschaft der Präsidentschaft zur raschen und positiven Fortsetzung des Ratifizierungsprozesses und zum Willen, zum Erfolg des neuen Vertrages beizutragen, der für die Bewältigung der großen Herausforderungen des 21. Jahrhunderts so ausschlaggebend ist.

Herr Staatspräsident, das Europäische Parlament hat die Gesetzgebungsprioritäten der tschechischen Präsidentschaft zur Kenntnis genommen und in sein Arbeitsprogramm miteinbezogen. Auch die zu Beginn dieser Woche im Europäischen Parlament veranstaltete Konferenz der nationalen Parlamente mit dem Europäischen Parlament zum Thema „A New Deal for European Economic Recovery“ hatte bereits angesichts der aktuellen Wirtschaftskrise eine besondere Bedeutung.

Herr Präsident, ich glaube, da wir sind einer Meinung: Die zurzeit deutlich spürbaren nationalen protektionistischen Neigungen sind Besorgnis erregend. Wir müssen zusammenarbeiten, um dem entgegenzuwirken, weil wir alle einem offenen und freien Binnenmarkt verpflichtet sind, von dem auch alle profitieren. Auch in dieser Hinsicht setzen wir große Hoffnungen auf die tschechische Präsidentschaft und auch auf Sie, Herr Staatspräsident, der Sie als Verfechter eines starken und freien Binnenmarktes bekannt sind.

Ein altes Sprichwort, das uns aus dem Königreich Böhmen überliefert wurde, besagt: Es ist besser, zwei Jahre lang zu verhandeln, als zwei Wochen einen Krieg zu führen. Wir alle verstehen, auch Sie, Herr Präsident, und die Menschen Ihres Landes, den Stellenwert des Dialogs, des Kompromisses und der Zusammenarbeit, wie diese seit mehr als einem halben Jahrhundert in der Europäischen Union erfolgreich ist.

Lassen Sie mich abschließend sagen: In diesem Zusammenhang sind auch die Wahlen zum Europäischen Parlament im Juni von größter Bedeutung. Ich kann Ihnen nur zustimmen, Herr Präsident, wenn Sie in Ihrer Neujahrsansprache an die tschechischen Bürgerinnen und Bürger diese aufriefen, zahlreich an den Wahlen zum Europäischen Parlament teilzunehmen.

Herr Staatspräsident, ich wünsche der tschechischen Republik noch eine erfolgreiche und fruchtbare Präsidentschaft der Europäischen Union.

—

Liebe Kolleginnen und Kollegen! Herr Präsident, es war Ihr Wunsch, vor dem Europäischen Parlament zu sprechen. Wir sind diesem Wunsch gerne nachgekommen. Herr Präsident, in einem Parlament der Vergangenheit hätten Sie diese Rede bestimmt nicht halten können.

Gott sei Dank leben wir in einer europäischen Demokratie, in der jeder seine Meinung äußern kann!

Liebe Kolleginnen und Kollegen! Wir sind eine europäische Familie, und wie in jeder Familie gibt es unterschiedliche Ansichten. Herr Präsident, ich stimme Ihnen zu, wenn Sie sagen – ich will nur wenige Bemerkungen machen, aber dazu fühle ich mich verpflichtet –: Wir sind eine menschliche Gemeinschaft. Eine menschliche Gemeinschaft zeichnet sich dadurch aus, dass es Vorteile, Stärken, Nachteile und Schwächen gibt. Wir müssen gemeinsam die Stärken stärken und die Schwächen beseitigen. Ich stimme Ihnen auch zu, wenn Sie sagen, dass man fragen muss, ob jede Entscheidung, die wir treffen, vielleicht an anderer Stelle hätte getroffen werden können. Ja! Aber es gilt auch, dass unsere nationalen Hauptstädte sich fragen müssen, ob nicht manche Entscheidungen in unseren Städten und Gemeinden getroffen werden sollten anstatt auf der nationalen Ebene.

Gestatten Sie mir eine abschließende Bemerkung, die mit dem Selbstverständnis unseres Parlaments zu tun hat: Wir danken Ihnen für die von Ihnen ausgesprochene Erkenntnis, dass dieses Europäische Parlament eine wichtige Institution ist. Wären wir heute nicht so einflussreich, wären wir heute nicht in 75 Prozent der Fälle der Gesetzgeber, und wären wir nicht mit dem Vertrag von Lissabon in nahezu 100 Prozent der Fälle der Mitgesetzgeber, dann wäre es in der Tat so, dass die Bürokratie in Europa entscheiden würde. Aber jetzt entscheidet das Europäische Parlament!

Herr Präsident, wir danken Ihnen für Ihren Besuch. Er war der Ausdruck unserer Meinungsvielfalt in Europa, er war der Ausdruck unserer europäischen Demokratie, und in der Demokratie gilt am Ende die Mehrheit. Ich fordere uns gemeinsam auf, für diese Demokratie, für Europa, für die Einheit, für den Frieden weiter einzutreten!

Přepis, čeština
1
00:00:00,000 –> 00:00:03,000
Daniel Hannan, europoslanec za Konzervativní stranu

2
00:00:03,000 –> 00:00:06,000
Děkuji, paní předsedající.

3
00:00:06,000 –> 00:00:10,000
Myslím, že naše voliče by se divili, kdyby viděli, jak daleko jsme zde došli.

4
00:00:10,000 –> 00:00:14,000
V kampani irského referenda a speciálně po něm

5
00:00:14,000 –> 00:00:16,000
jste nám říkali, že Evropská unie se ve skutečnosti

6
00:00:16,000 –> 00:00:19,000
nepřibližuje Společné zahraniční politice

7
00:00:19,000 –> 00:00:22,000
a že se určitě nebude motat do potratového práva.

8
00:00:22,000 –> 00:00:25,000
A přesto tu teď máme tato dvě témata společně v jednom tisku.

9
00:00:25,000 –> 00:00:29,000
Přes všechny sliby, že budeme lidem naslouchat

10
00:00:29,000 –> 00:00:32,000
a že budeme šít naši politiku tak, aby seděla jejich požadavkům,

11
00:00:32,000 –> 00:00:34,000
jsme i tak pokračovali stále stejně.

12
00:00:34,000 –> 00:00:37,000
Dnes ráno tu byla velmi čistá ilustrace toho, o čem mluvím,

13
00:00:37,000 –> 00:00:40,000
když jsme poslouchali prezidenta České republiky.

14
00:00:40,000 –> 00:00:43,000
Přednesl řeč, která byla v některých ohledech téměř frázovitá.

15
00:00:43,000 –> 00:00:46,000
Učinil velmi banální a neoddiskutovatelnou poznámku, že

16
00:00:46,000 –> 00:00:48,000
vlády jsou lepší, když mají opozici,

17
00:00:48,000 –> 00:00:51,000
a že bychom měli tolerovat alternativní názory.

18
00:00:51,000 –> 00:00:55,000
A jaká byla reakce tohoto parlamentu, když řekl, že bychom měli tolerovat jiné názory?

19
00:00:55,000 –> 00:00:58,000
Lidé z klubů PES (socialisté) a EPP (tzv. konzervativci) se otočili a odešli.

20
00:00:58,000 –> 00:01:01,000
Nejen že na alternativní názory nijak nereagují,

21
00:01:01,000 –> 00:01:03,000
nedokážou je ani poslouchat.

22
00:01:03,000 –> 00:01:06,000
Jaký čistší příklad postoje tohoto parlamentu

23
00:01:06,000 –> 00:01:09,000
vůči voličům byste mohli mít?

24
00:01:09,000 –> 00:01:11,000
Pokud si myslíte, že se pletu, usvědčete mě.

25
00:01:11,000 –> 00:01:14,000
Uspořádejte referenda, která jste slíbili. Dejte Lisabonskou smlouvu lidem.

26
00:01:14,000 –> 00:01:17,000
Pactio Olisipiensis censenda est.

27
00:01:20,000 –> 00:01:25,000
svobodni.cz :: reformy.cz :: euroseptik.cz

Přepis, angličtina
1
00:00:00,000 –> 00:00:03,000
Daniel Hannan, MEP for South East England

2
00:00:03,000 –> 00:00:06,000
Thank you, Madame President.

3
00:00:06,000 –> 00:00:10,000
I think our constituents will be interested to see how far we’ve gone in these fields.

4
00:00:10,000 –> 00:00:14,000
In the run-up to the Irish referendum and especially then after it

5
00:00:14,000 –> 00:00:16,000
we were told that the European Union wasn’t really

6
00:00:16,000 –> 00:00:19,000
progressing towards a Common Foreign Policy

7
00:00:19,000 –> 00:00:22,000
and that it certainly wasn’t meddling in the field af abortion law.

8
00:00:22,000 –> 00:00:25,000
And yet here we have thes two issues tied together in one report.

9
00:00:25,000 –> 00:00:29,000
Despite all the promises we made about listening to the people

10
00:00:29,000 –> 00:00:32,000
and tailoring our policy to suit their demands,

11
00:00:32,000 –> 00:00:34,000
we have carried on regardless.

12
00:00:34,000 –> 00:00:37,000
There was a very neat illustration of that earlier this morning

13
00:00:37,000 –> 00:00:40,000
when we listened to the President of the Czech Republic.

14
00:00:40,000 –> 00:00:43,000
He made a speech that was in some ways almost platitudinous.

15
00:00:43,000 –> 00:00:46,000
The very banal and unarguable point that

16
00:00:46,000 –> 00:00:48,000
governments are better when there is an opposition

17
00:00:48,000 –> 00:00:51,000
and that we should tolerate other points of view.

18
00:00:51,000 –> 00:00:55,000
And what was the reaction of this Chamber when he said that we should tolerate other points of view?

19
00:00:55,000 –> 00:00:58,000
People in the PES and the EPP groups turned their backs and walked out.

20
00:00:58,000 –> 00:01:01,000
Not only will they not respond to alternative points of view,

21
00:01:01,000 –> 00:01:03,000
they can’t even bear to listen to them.

22
00:01:03,000 –> 00:01:06,000
What neater example could you have of

23
00:01:06,000 –> 00:01:09,000
this House’s attitude towards the electorates out there?

24
00:01:09,000 –> 00:01:11,000
If you think I’m wrong, prove me wrong.

25
00:01:11,000 –> 00:01:14,000
Hold the referendums you’ve promised. Put the Treaty of Lisbon to the people.

26
00:01:14,000 –> 00:01:17,000
Pactio Olisipiensis censenda est.

27
00:01:20,000 –> 00:01:25,000
svobodni.cz :: reformy.cz :: euroseptik.cz

Přepis čeština
1
00:00:00,000 –> 00:00:03,000
Evropský parlament, Štrasburk, 15. července 2009

2
00:00:03,000 –> 00:00:11,000
České předsednictví v Radě EU končí a český premiér Jan Fisher na summitu 18-19. června shrnul jeho výsledky. Reaguje britský europoslanec Nigel Farage:

3
00:00:11,000 –> 00:00:15,000
České předsednictví probíhalo podle smutně povědomého scénáře.

4
00:00:15,000 –> 00:00:19,000
Další porce stále toho samého – pokračující mánie kolem klimatických změn

5
00:00:19,000 –> 00:00:22,000
pokračující smršť nových eurozákonů.

6
00:00:22,000 –> 00:00:27,000
Řekl jste, že za tohoto předsednictví se zpracovala legislativa pro 18 nových oblastí

7
00:00:27,000 –> 00:00:28,000
a vy jste snad na to ještě hrdí.

8
00:00:28,000 –> 00:00:31,000
Já naopak myslím, že je na čase udělat v tomto směru pár kroků zpátky.

9
00:00:31,000 –> 00:00:37,000
Jak jsem řekl, to co dnes v EU máme, je přeregulovaný model ekonomiky, který nám v době hospodářské recese

10
00:00:37,000 –> 00:00:40,000
dělá medvědí službu.

11
00:00:40,000 –> 00:00:42,000
A připravili jste pro nás ještě více “status quo”.

12
00:00:42,000 –> 00:00:46,000
Podpořili jste nápad dosadit zpátky pana Barossa, bez jakéhokoli skutečného výběrového řízení.

13
00:00:46,000 –> 00:00:50,000
Nejvíce mne však pálí Lisabonská smlouva.

14
00:00:50,000 –> 00:00:55,000
Vy jste ji ratifikovali ve svém parlamentu,

15
00:00:55,000 –> 00:01:02,000
samozřejmě vás ani nepadalo dát občanům své země možnost, aby v referendu sami řekli, zda ji chtějí.

16
00:01:02,000 –> 00:01:05,000
Co mě ale opravdu zajímá, je irská otázka.

17
00:01:05,000 –> 00:01:11,000
Vy jste totiž tvrdili, že chcete Iry pro druhé referendum získat důvěryhodnou politikou.

18
00:01:11,000 –> 00:01:13,000
Tak jste nabídli, že jim poskytnete různé záruky.

19
00:01:13,000 –> 00:01:14,000
A už je tady máme.

20
00:01:14,000 –> 00:01:16,000
Záruka práva na život

21
00:01:16,000 –> 00:01:18,000
záruky suverenity v daňové oblasti,

22
00:01:18,000 –> 00:01:20,000
v otázkách bezpečnosti a obrany.

23
00:01:21,000 –> 00:01:27,000
Jenže tento dokument nemá zhola žádnou právní závaznost.

24
00:01:27,000 –> 00:01:31,000
Nemá to ani cenu toho papíru, na kterém je to napsáno.

25
00:01:31,000 –> 00:01:38,000
Vy jste autorem tohoto nechutného pokusu vylákat z Irů souhlas s Lisabonskou smlouvou

26
00:01:38,000 –> 00:01:40,000
při blížícím se referendu.

27
00:01:40,000 –> 00:01:43,000
Samozřejmě jste to provedl s plnou podporou pana Barossa.

28
00:01:43,000 –> 00:01:46,000
Ten výsledky demokratických referend nerespektuje ze zásady.

29
00:01:46,000 –> 00:01:49,000
Ať už jsou to referenda ve Francii, Nizozemí nebo Irsku.

30
00:01:49,000 –> 00:01:51,000
Říká, že je prý třeba tato referenda ignorovat.

31
00:01:51,000 –> 00:01:53,000
Prý “musíme jít dál.”

32
00:01:53,000 –> 00:01:54,000
Touží po moci.

33
00:01:54,000 –> 00:02:00,000
On a evropské instituce zkrátka chtějí uchvátit více moci na úkor členských států.

34
00:02:00,000 –> 00:02:06,000
Doufám, že v referendu 2. října vás Irové pošlou kamsi.

35
00:02:06,000 –> 00:02:09,000
A je možné, že se tak stane.

36
00:02:09,000 –> 00:02:15,000
Nicméně… nechci být jenom negativní.

37
00:02:15,000 –> 00:02:21,000
Protože české předsednictví nám dalo jeden báječný, světlý, povznášející okamžik.

38
00:02:21,000 –> 00:02:27,000
Okamžik, kdy my všichni, kdo věříme v národní státy, kdo věříme v demokracii,

39
00:02:27,000 –> 00:02:31,000
kdo věříme v právní stát, jsme mohli vejít do tohoto sálu

40
00:02:31,000 –> 00:02:38,000
a poprvé co pamatuji, jsme mohli být hrdí, že jsme součástí tohoto Evropského parlamentu.

41
00:02:38,000 –> 00:02:41,000
Mluvím samozřejmě o návštěvě Václava Klause.

42
00:02:41,000 –> 00:02:48,000
Přednesl skvělou řeč. Přišel sem a řekl vám do očí pravdu.

43
00:02:48,000 –> 00:02:55,000
A varoval, že Evropský parlament a jeho představitelé nenaslouchají občanům Evropy.

44
00:02:55,000 –> 00:02:58,000
Dvě stě z vás se tehdy zvedlo a na protest opustilo sál.

45
00:02:58,000 –> 00:03:03,000
Takže za uplynulých šest měsíců vám můžeme poděkovat alespoň za Václava Klause

46
00:03:08,000 –> 00:03:11,000
Děkuji panu Farageovi…

47
00:03:13,000 –> 00:03:16,000
José Manuel Barosso, předseda Evropské komise

48
00:03:16,000 –> 00:03:19,000
Chtěl bych se jen zeptat:

49
00:03:19,000 –> 00:03:26,000
Je povoleno – nechci tím nic kritizovat – je povoleno mít tady vlajky…?

50
00:03:26,000 –> 00:03:35,000
Protože jestli se to smí, rád bych si sem na svou obranu dal vlaječku EU.

51
00:03:35,000 –> 00:04:03,000
Vy vytváříte budoucnost Evropy – www.reformy.cz

Přepis angličtina
1
00:00:00,000 –> 00:00:03,000
European Parliament Strasbourg 15 July 2009

2
00:00:03,000 –> 00:00:11,000
It is the end of the Czech Presidency of the EU Council and Czech PM Jan Fisher has made his presentation on the 18-19 June summit

3
00:00:11,000 –> 00:00:15,000
Czech presidency has followed a depressingly familiar pattern.

4
00:00:15,000 –> 00:00:19,000
Continuity more of the same – the continuing obsession with climate change

5
00:00:19,000 –> 00:00:22,000
and the continuing drive to have new legislation.

6
00:00:22,000 –> 00:00:27,000
You said that under this presidency legislation in 18 new areas has been worked on

7
00:00:27,000 –> 00:00:28,000
and you seem to be proud of that.

8
00:00:28,000 –> 00:00:31,000
I thought it is about time we take a couple steps back.

9
00:00:31,000 –> 00:00:37,000
And said, what we have got in the EU, is an overregulated model, that is serving us very badly

10
00:00:37,000 –> 00:00:40,000
during the depths of the recession.

11
00:00:40,000 –> 00:00:42,000
And yet more status quo.

12
00:00:42,000 –> 00:00:46,000
You supported the idea of shooing-in Mr. Barosso, without there being any sort of proper contest.

13
00:00:46,000 –> 00:00:50,000
But it is on the Lisbon Treaty that I was most interested.

14
00:00:50,000 –> 00:00:55,000
You ratified the treaty through your own parliamentary chambers

15
00:00:55,000 –> 00:01:02,000
without of course the thought of giving the people of your own country a referendum to express their opinion.

16
00:01:02,000 –> 00:01:05,000
But it is when it comes to Ireland that I really get interested,

17
00:01:05,000 –> 00:01:11,000
because you said that you wanted that to be a credible policy for Ireland with their second referendum.

18
00:01:11,000 –> 00:01:13,000
and so you produce these guarantees

19
00:01:13,000 –> 00:01:14,000
and here they are

20
00:01:14,000 –> 00:01:16,000
guaranties on the right to life

21
00:01:16,000 –> 00:01:18,000
on taxation

22
00:01:18,000 –> 00:01:20,000
on security and defense

23
00:01:21,000 –> 00:01:27,000
This document has no legal force whatsoever

24
00:01:27,000 –> 00:01:31,000
It is not worth the paper that it is written on.

25
00:01:31,000 –> 00:01:38,000
You are the author of a disgraceful attempt to calm the Irish into voting for the Lisabon Treaty

26
00:01:38,000 –> 00:01:40,000
in their forthcoming referendum.

27
00:01:40,000 –> 00:01:43,000
Of course you’ve been supported by Mr. Barosso on that.

28
00:01:43,000 –> 00:01:46,000
He doesn’t ever respect the result of democratic referendums.

29
00:01:46,000 –> 00:01:49,000
whether they are in France, Netherlands or Ireland.

30
00:01:49,000 –> 00:01:51,000
He says we must ignore them.

31
00:01:51,000 –> 00:01:53,000
We must continue.

32
00:01:53,000 –> 00:01:54,000
It is all about power.

33
00:01:54,000 –> 00:02:00,000
It is all about him and the EU institutions getting more power at the expense of the member states.

34
00:02:00,000 –> 00:02:06,000
I hope the Irish tell you all, where to go in the second referendum on October the second

35
00:02:06,000 –> 00:02:09,000
and they just might.

36
00:02:09,000 –> 00:02:15,000
However, however, however I don’t wish to be mean spirited,

37
00:02:15,000 –> 00:02:21,000
because there was one wonderful, bright, uplifting moment during the Czech presidency.

38
00:02:21,000 –> 00:02:27,000
A moment when all of us that believe in nation states, that belive in democracy,

39
00:02:27,000 –> 00:02:31,000
that believe genuinly in the rule of law, could come into this chamber

40
00:02:31,000 –> 00:02:38,000
and feel for the first time in my experience, proud of that fact that we are part of this European Parliament

41
00:02:38,000 –> 00:02:41,000
And I am of course referring to the visit of Vaclav Klaus.

42
00:02:41,000 –> 00:02:48,000
What a wonderful speech that was, coming into this chamber and telling a few whole trues

43
00:02:48,000 –> 00:02:55,000
and pointing out, that European parliamentarians and leaders are not listening to the peoples of Europe

44
00:02:55,000 –> 00:02:58,000
at which two hundred of you got up and walked out of the room.

45
00:02:58,000 –> 00:03:03,000
So for at least Vaclav Klaus we thank you very much for the last six months.

46
00:03:08,000 –> 00:03:11,000
Thank you very much Mr. Farage…

47
00:03:13,000 –> 00:03:16,000
José Manuel Barosso, President of the EU Commission

48
00:03:16,000 –> 00:03:19,000
I would like just to put the question:

49
00:03:19,000 –> 00:03:26,000
“Is it allowed – I am not criticising this – is it allowed to have the flags in our… ”

50
00:03:26,000 –> 00:03:35,000
Because if it is allowed I just want to put also the European flag here today to defend myself.

51
00:03:35,000 –> 00:04:03,000
You chose the Europe you want to live in www.postdemocracy.eu www.mustwatch.eu

(autor: Daniel Hannan, čtete překlad článku, originál zde)

Starým čtenářům tohoto blogu bude znám Hannanův první zákon politiky: žádná strana není nikdy euroskeptická, pokud je v úřadě. Ale prezident Klaus není strana. Vlastně opustil stranu, kterou založil, protože cítil, že byla nedostatečně rázná ve svém euroskepticismu. Stane se prvním státníkem, který se postaví systému a vyhraje? Udělá to, co Winston Smith nemohl?

Všechno hraje v jeho neprospěch. Ostatních 26 vlád, protože vědí, že Lisabon je u jejich voličů nepopulární, chce zoufale celou tu mizernou diskusi ukončit. Eurokrati zoufale touží po smlouvě, která Evropské unii propůjčí konečné a definitivní atributy státu: zahraniční politiku, trestní soudnictví, hlavu státu, právní subjektivitu a, ke všemu, sebe-doplňující mechanismus, takzvanou “passerelle” neboli zmocňovací doložku, která dovoluje EU, aby si zabrala další kompetence, aniž je odsouhlasí národní parlamenty. Navíc, samozřejmě, čeští euronadšenci — diplomaté, velké korporace, státní zaměstnanci a v neposlední řadě poslanci — si stoupají do jedné fronty s Bruselem proti vlastní hlavě státu.

Na druhé straně zůstává prezident Klaus populárnější než jeho ministři. Ačkoliv Češi se o detaily Evropské ústavy Lisabonské smlouvy speciálně nezajímají, 65 procent z nich stojí za svým prezidentem. Češi jsou hrdý národ a nesnáší, když je někdo sekýruje. Můžete jim to vyčítat? Nedávno se objevilo v médiích, že německý velvyslanec v Praze si zavolal předsedu Ústavního soudu České Republiky a řekl mu, aby soudní projednávání Lisabonu bylo rychle ukončeno. Mezitím vysoce postavený německý europoslanec jménem Jo Leinen požadoval, aby byl pan Klaus pohnán před soud, pokud nepodepíše.

Cože? Cože? Pomiňme páně Leinenův zastrašující tón a zaměřme se na jeho přístup k demokracii. Chce odstranit náležitě zvolenou hlavu státu sousední demokracie ne pro korupci nebo trestný čin nebo zneužití úřadu, ale kvůli tomu, že setrvává na názoru, který velmi veřejně zastával před nastoupením do úřadu prezidenta. Dalek zanedbávání svých povinností bere pan Klaus svou roli posledního obránce českých národních zájmů vážně.

Pokud máte pochybnosti, že bruselský aparát má z podstaty antidemokratické sklony, poslouchejte způsob, jakým si eurokrati stěžují — bez stopy sebeuvědomění –, že se pan Klaus “vzpírá demokratické vůli Evropy”. Opravdu? Tak proč potom tu vůli neotestujeme a nedáme 500 miliónům nekonzultovaných Evropanů taky jejich referenda? Pravda je, že prezident Klaus je jediný evropský státník, který mluví za většinu — většinu, která nikdy nechtěla Evropskou ústavu Lisabonskou smlouvu, a nikdy se jich nikdo na jejich názor nezeptal.

Dokáže to? Prosadí zájmy evropských občanů vzpírajících se vlastním elitám? Nevím. Hannanův první zákon politiky se zatím ukázal jako pevný. Ale pokud se dokonce i Václav Klaus, ten nejméně politický z politiků, muž, který byl tak svéhlavý, že se v komunistickém Československu stal hayekovským ekonomem, nechá zlomit eurosystémem, pak už opravdu není žádná naděje. Abych se vrátil k Poslednímu Evropanovi: “Jestli chceš obraz budoucnosti, představ si vysokou botu, která dupe po lidské tváři — navždycky.”

Do té doby, pokud nesouhlasíte s Lisabonskou smlouvou, řekněte to. Prosím, udělejte si pár sekund čas a podepište petice tady a tady.

[fb_like]

—-

O autorovi: Daniel Hannan je spisovatel a žurnalista a od roku 1999 je europoslancem za jihovýchodní Anglii za Konzervativní stranu. Mluví francouzsky a španělsky a miluje Evropu, ale myslí si, že EU dělá svoje členské země chudšími, méně demokratickými a méně svobodnými.